Chlap to má trochu jednodušší, ale mám tři děti, fakt velkou rodinu a bylo mi strašně smutno. Bojujete s hlavou, aby vás neporazila. Bylo mi smutno už druhý den a strávil jsem tam skoro čtyřicet dní, do toho žádné jídlo, takže nepříjemné. Nelitujete účasti? Trochu pláču, ale dokázal jsem si sám něco jako chlap.
Jeden čas jsem ale přišla ze školy, otevřela dveře a začla brečet, nechápala jsem sama sebe a nemohla se udržet, nechtěla jsem, ale stejně sem brečela, i když nebyl důvod. Mamka se mě vždycky ptala, co mi je? Jenže já to do teď nevím. Jeden rok, jsem nebrečela tak často, ale zase se mi to vrací.Takový pohodový večer. Přítel už je nějakou dobu pryč, a já místo věcí, které jsem si naplánovala, sedím na posteli a je mi smutno. Děti nemáme. Nějak mi chybí, není to ono, cítím se tu hrozně sama a to jsem se těšila. Po delší době vztahu už bych nečekala, že bych myslela partnera co asi dělá a že mi chybí.A já budu jen sex a bezbřehý vzrušení. Poslala jsem ho do hajzlu takovým způsobem, že i když se chci stále vrátit, už jen ta potupa se vrátit, mi to nedovoluje. Každej den jsem v hajzlu a brečím. Ale vím že mě to přejde. Jeho pritelkyne je mi strasne lito. On je bezcitnej a hnusnej parchant. Čekala jsem, kdy přijde v této sérii něco strašného a smutného, ale tohle jsem nečekala, předčilo to mé očekávání:)). Je mi smutno, že takový lidé jako Lucien existují (i když doufám, ve slabší formě). Vánoce a Nový rok se mi opravdu nevydařily, přes Vánoce jsme se stěhovali, přechodila jsem virozu, od Novéího roku je manžel v nemocnici, už je po operaci maligního nádoru, ale nedaří se mu dobře, nechce se mnou ani mluvit, přestože kdykoliv jsem třeba na chalupě, volá mi každý den. Kamarádi mi chyběli. Čím dál víc jsem si uvědomovala, že mi je samotné smutno. Ve škole jsem měla kamarády, kamarádky, ale když škola skončila, byla jsem sama. K nám na samotu se nikomu nechtělo. Celou základní školu jsem tím dost trpěla, tak ráda bych měla sourozence. mSzsG.